JABLKOVÝ NANUK                                                                      
                                                             

    Jedna ze čtenářek mi v reakci na můj včerejší recept na kiwi nanuk napsala, že ona rozhodně nějaké ovoce dovezené "bůhvíodkud" za zdravé nepovažuje a že raději dá dětem jablko, které bude tisíckrát zdravější, i když ho ani neumyje. Přiznám se, že mě tím nejdřív pobavila, ale pak jsem si řekla, že podobný názor má víc lidí a pro mě je to skvělá příležitost, jak :

a) vyjádřit své uznání lidem, kteří se nebojí napsat veřejně svůj názor tím, že zmíněné paní udělám recept na míru (jen ta jablka budou před použitím omytá)

b) napsat můj názor na dané téma

c) zadat dětem další úkol, který bude rozvíjet jejich kreativitu a můj klid na psaní

   Nemyslím si, že jablka by byla nějak výrazně zdravější než exotické ovoce. Rozhodně ne ta, která leží v obchodě vedle inkriminovaného kiwi, ananasu nebo banánů. Kdyby jablka uměla mluvit, nejspíš by se v našich supermarketech česky s většinou jablek nedomluvila. A pokud český původ mají, tak opět z velkosadů, kde chemické postřiky jsou možná častější než déšť. Jistě, je tu varianta bio, dvakrát dražší, ale proč si za kvalitu nepřiplatit? Přestalo mi připadat smysluplné je kupovat po té, co jsem si přečetla, že u bio ovoce a zeleniny je vysoká pravděpodobnost výskytu plísní a bakterií. Takže, Hamlete, mám dát dětem chemii nebo nebezpečné mikroorganismy? Vzhledem k mé zkušenosti s chemickými postřiky v jabloňovém sadu bych měla hlasovat pro druhou možnost, přesto obvykle volím levnější a snadněji dostupnou variantu a s množstvím to nepřeháním. A když se mi naskytne příležitost, ráda si koupím bedýnku přímo od menšího pěstitele. Ale o nějakém mega přínosu jablek pro zdraví naší rodiny si iluze nedělám.

   Jablka samozřejmě myji, ale těm obzvlášť velkým, krásným a červeným loupu i slupku. Nelogické? Před lety jsem byla pár týdnů pickerkou v jednom z nekonečně rozlehlých sadů nedaleko Hastings na Novém Zélandu. Naším úkolem bylo protrhávat stromy obsypané ještě nezralými jablíčky tak, aby na každé větvičce zbylo jen pár nejsilnějších jedinců. Zbylá jablka měla víc světla a živin a mohla hezky nakynout. Jednou, někdy i dvakrát týdně probíhali dlouhými řadami stromů šéfové jednotlivých úseků a křičeli, že máme okamžitě opustit sad. Na traktory táhnoucí cisterny nasedli pracovníci, kteří v ochranných oblecích vypadali jako kosmonauti. Pak se nad stromy objevil našedlý oblak - stříkali. Za půl hodiny bylo na našem úseku hotovo a my se vrátili ke stromům.

   Když jsem poprvé vkročila do sadu, měla jsem nové běloskvoucí adidasky. Za následující měsíc zestárly o deset let. Popraskané, místy rozežrané, šedivé. Naše ruce na tom nebyly o mnoho lépe.

   V třídírně a balírně jablek mi ani tak nevadila páchnoucí voda v ohromné nádrži, kde se jablka prala po transportu ze sadu, ale hlavním zdrojem nepříjemných pocitů bylo oddělení, ve kterém se jablka voskovala a leštila jako auta v myčce. Pak už se jen zabalila a šup na cestu.

   Ta jablka byla prvotřídní. Tmavě rudá. Velká. Bez jediné vady na kráse. Křehká a šťavňatá. A já jich mohla sníst, kolik jsem chtěla. Za půl roku jsem jich snědla asi pět. Jako očitá svědkyně veškeré chemie jsem víc nemohla.

   Nevím, jestli má teď ještě někdo chuť dělat jablkové nanuky, ale třeba máte kilíčko z babiččiny loňské úrody. Opět jednoduchý recept zachovávající autentickou chuť ovoce:

    Na čtyři nanuky budete potřebovat dvě větší jablka. Jablka oloupejte, zbavte jádřince, nakrájejte a se střikem citronu, 1/5 hrnku vody a 3 lžičkami cukru nebo medu rozmixujte dohladka. Ochutnejte a podle kyselosti jablek doslaďte. Můžete oživit špetičkou skořice. 

A kiwi? Ano, není to přirozeně tuzemská potravina. Nemáme šanci ani zjistit, v jakých podmínkách byly plody pěstovány. Jsou podtržené. Ale pořád jsou skvělým zdrojem vitamínů a umí být zatraceně dobré. A to platí i o citrusech a ostatním nepůvodním ovoci. Nevím, kolik zdraví škodlivých látek se mohlo dostat do dužiny, a ani nemám šanci to zjistit. Kdybychom šli do důsledku, museli bychom podrobit analýze každý kus ovoce, který se chystáme sníst. Včetně našich jablek, hrušek a třešní. Nemáme ani šanci zjistit, jak dlouho a jak důkladně musíme kupované ovoce drhnout, aby rizika kontaminace byla na nule. V USA před lety po propuknutí aféry s kontaminovanou slupkou melounů začala spousta lidí prát melouny v myčce na nádobí. A to vážně dělat nebudu.

   Zatímco jsem psala, děti vymyslely a nakreslily v rámci zadání stolní společenskou hru. Filip se inspiroval svou oblíbenou (a podle mě naprosto stupidní) pc hrou Plants versus Zombies. Julinka svůj výtvor nazvala se vší skromností Skvělá hra. Jdeme hrát.

NEJRYCHLEJŠÍ A NEJZDRAVĚJŠÍ NANUK                         


                                                                       

   Před pár dny jsem se stala členkou facebookové skupiny Vaříme malým dětem. Maličko jsem se bála, že půjde o virtuální sešlost nesmiřitelných bojovnic za právo dětí nejíst čokoládu, nepít kupovanou šťávu a nehrát si s legem, protože je z plastu a ne ze dřeva. Místo toho jsem našla skupinu příjemných, normálních a pohodových maminek, které se snaží dát svým dětem na talíř něco zdravějšího, kreativnějšího a zároveň lákavějšího, než je v našich krajích - a nejen našich - zvykem. A právě tou kreativitou mě včera dostaly. Nic zlého netušíc jsem si otevřela facebook a hrozně se mi líbila fotka mrkvových koláčků jedné z maminek. To jsem ještě byla v klidu. O pár minut později jsem byla ohromená dokonalou fotkou cizrnových kuliček. Opět perfektní kompozice, struktura, barvy, ostrost. A dorazila mě další maminka s krásnou fotkou jahodovočokoládového dortu. Podívala jsem se na fotky mých nanuků a moje nálada rázem spadla na dno. Vlastně jsem se za ně začala stydět, přestože do té doby mi přišly vcelku ucházející. Žádná hitparáda, ale jako blogová ilustrace dobrý. Teď jsem je viděla v úplně jiném světle a bylo mi jasné, že se kvalitou blíží fotkám holek z Vaříme malým dětem asi jako se moje hraní tenisu blíží hře Martiny Navrátilové (někdy se do míčku trefím). Nejdřív jsem propadla těžké malomyslnosti. Skončím s blogem. Nechám nanuky fotit Julinku jejím dětským foťákem a budu to pod fotkami uvádět a bude to působit jako záměr. Fotky bude pořizovat moje kamarádka, která prošla několika kurzy umělecké fotografie (ta bude mít radost). Pak mi došlo, že jako obvykle mám naprosto špatný přístup a zaměňuji inspiraci za deprimaci. Neskončím s blogem, nanuky nebude fotit Julinka ani kamarádka a nekoupím si nový foťák (foťákem to není). Budu se prostě snažit dělat lepší a zajímavější fotky! A začnu s tím hned.

 

   Podívala jsem se do ledničky, co by se dalo znanukovat. Potřebovala jsem něco rychlého na přípravu a zároveň něco, co se nebude muset zmrazovat obvyklých 4 - 6 hodin. Při pohledu na mísu s ovocem jsem si vzpomněla na mraženou pochoutku, kterou jsem před časem zahlédla kdesi na internetu. A bylo rozhodnuto - budu dělat mražené kiwi a za dvě hoďky můžu fotit.

   Pochybuji, že existuje jednodušší a rychlejší recept na nanuk. A zdravější. V jeho nejčistší podobě si vystačíte s jedním nebo dvěma kiwi a nanukovým dřívkem, klacíkem nebo lžičkou. Kiwi oloupete, odkrojíte konce a zbylý váleček napříč rozkrojíte na tři zhruba centimetrové plátky. Opatrně zapíchnete dřívko a dáte zmrazit. Vegani, dietáři a maminky nejmenších dětí, kterým ještě nechtějí dávat čokoládu, mají za hodinku dvě hotovo. Jen vytáhnou z mrazáku, nechají pár minut kiwi povolit, aby bylo měkké, a mají v horkém letním dni stoprocentně zdravý (bez cukru) a osvěžující nanuk. Ostatní je mohou popostrčit do světa gurmetů polevou z kvalitní hořké nebo mléčné čokolády. Já jsem použila 70% hořkou čokoládu Lindt, protože ji u nás v tabulkovém skupenství nikdo nejí. (Nevím, čím to je, ale zvláště já s Filípkem bychom z hořké čokolády nedokázali sníst ani půlku čtverečku, a když ji rozpustím na polevu, chutná nám.) Pro děti by se ale hodila víc mléčná čokoláda, protože sladkost ovoce se zmrazením trochu sníží a mléčná čokoláda by dodala větší chuťovou rovnováhu. Ze stejného důvodu je důležité vybrat pro zmrazení co nejzralejší kiwi (to platí i pro banány, které se dají zmrazit a namočit do polevy stejným způsobem).

   S focením to opět dopadlo bledě. Připravila jsem si ubrus se zajímavým vzorem, plátky kiwi a mísu z jakéhosi cizokrajného dřeva, a šla aranžovat na zahradu, abych využila přirozené světlo. Jenomže jsem si nevšimla, že se venku mezitím zvedl příšerný vítr. Ubrus vlál na stole a kdykoli jsem zvedla foťák k očím, připlácl se některý z jeho cípů na nanuky. Čokoláda se díky rozdílu teploty ovoce a vzduchu začala nevzhledně opocovat, takže mezi odhrnováním ubrusu jsem nanuky musela opatrně otírat ubrouskem. Samozřejmě, že se opocovaly i zespodu, klouzaly po sobě a odmítaly respektovat aranžmá. Buď sklouzly samy nebo je shodil vlající ubrus nebo moje ruka při otírání. A do toho všeho bylo potřeba pracovat rychle, protože ovoce se rozmrazovalo a pokud nechci pak dávat dětem několikrát zmrazené a rozmrazené nanuky, mám jen jeden několikaminutový pokus. No, zahrada si vyslechla několik sprostých slov a fotky jsou takové, jaké jsou. Příště to bude lepší. Možná.

   Děti vytvořily speciální nanuky. Jejich výroba byla taky velice rychlá, ale mají drobnou nevýhodu - nejsou jedlé.

 

GRAPEFRUITOVÝ NANUK PROTI JO-JO EFEKTU                                                    

   Znáte to - kamarádka sní pizzu velikosti pneumatiky a i nadále má postavu, jakou vy jste měla jako náctiletá. Vy se na pizzu jen podíváte a máte o kilo víc. Dva měsíce cvičíte jako šílená, hlídáte si příjem kalorií a glykemický index, zelenina už vám leze ušima, jste nevrlá, protože máte věčně hlad a při vaření svíčkové pro vaši rodinu si musíte hlídat, aby vám do ní neukápla slina - a hurá, stálo to za to, pět kilo dole! Kalhoty, do kterých jste se ještě nedávno narvala jen vleže a se zadrženým dechem, jsou vám najednou volné. Kolegyně vás obdivují, už si zase dovedete představit, že půjdete s dětmi na plovárnu a manžel večer nemusí zhasínat. Cítíte se skvěle a pak se něco stane. Pár oslav, nečekaný stres, nával práce v zaměstnání, zlomená noha nebo jste prostě s těmi pěti kily spokojená a vrátíte se k "normální" stravě. A to, co jste pracně shazovala dva měsíce, je za pár dní zpět. Obvykle ještě s nějakým tím dekem nebo kilíčkem navíc. Někdy seberete střepy odhodlání a vůle a začnete znovu, někdy nový začátek odkládáte do chvíle, kdy váš pocit, že se sebou musíte něco udělat zvítězí nad výmluvami a oddalováním. A zahájíte další kolečko s hravým názvem JO-JO efekt.

 

   Jo-Jo efekt není jen věčný koloběh ZHUBNU - ZTLOUSTNU - ZHUBNU - ZTLOUSTNU, ale jde i o to, že ztloustnete v podstatně kratším časovém úseku než za který jste zhubla, a často skončíte na váze vyšší než byla ta výchozí. Je to deprimující, demotivující, prostě k vzteku, ale podle lékařů je to navíc pro náš organizmus nebezpečnější a zatěžující víc, než kdybychom měli trvale původní nadváhu.

 

   Asi nikoho nepřekvapí, že viníkem je zpomalený metabolismus. Donedávna jsem pojem zpomalený metabolismus chápala tak, že při dietě a náhlém cvičení se tělo zalekne, že přichází bída a přepne se na úsporný režim. Takže mu na provoz stačí méně paliva a i těch pár mizerných kalorií, které při dietě přijmu, si hospodárně rozloží tak, aby nemuselo sahat do mých tukových zásob. Je to totiž pesimista a je přesvědčeno, že bude hůř. Tím se hubnutí zastaví a já mu musím poslat buď méně kalorií nebo jich víc spálit pohybem (nebo oboje). To je ovšem nezdravé až nebezpečné (nedostatek životně důležitých živin, vyčerpání). Řešení je vcelku jednoduché - tělo oblbneme tak, aby bylo hezky v klidu a žádný stav ohrožení nevyhlašovalo. K tomu slouží známé sacharidové vlny, podváděcí dny, střídání zátěže apod. Problém je ale v tom, že abychom si vysněnou váhu udrželi, museli bychom kejkle se sacharidy, proteiny a tuky dělat doživotně. Pokud se totiž vrátíme k původnímu způsobu života, budeme na původní váze sice později než po dietách pracujících jen se snížením příjmu živin, ale nakonec na ní zákonitě stejně budeme.

 

   Proč tomu tak je? Proč nemůžeme zhubnout a pak se cpát pizzou jako naše celoživotně štíhlá kamarádka a už nepřibrat?  Samozřejmě, že nejlepší je včas si vytyčit rozumný celoživotní stravovací a pohybový režim, abychom se do jo-jo kolečka vůbec nedostali, ale co když už v něm jsme?

 

   Odpověď možná nalezli v nedávné studii izraelští vědci. Jejich závěry lze zjednodušit tak, že za všechno mohou hloupoučké střevní bakterie, které nechápou, že tlustý člověk už je hubený a chovají se stále tak, jako by byl tlustý. Jinými slovy - střevní bakterie člověka, který je celoživotně štíhlý se chovají jinak než bakterie toho, kdo byl tlustý a zhubl. Bakterie tlustého člověka štěpí určité flavonoidy, které získáváme ze stravy, RYCHLEJI než střevní bakterie celoživotního hubeňoura, takže tlusťoch má nižší hladinu těchto flavonoidů a tím sníženou rychlost oxidace tuků. Potíž je v tom, že bakterie se chovají u zhublého člověka stejně jako kdyby byl stále tlustý - štěpí flavonoidy a tím zpomalují metabolismus tuků. Zjednodušeně - pokud se vrátíme k tučné stravě, díky bakteriím se tento tuk nemění na energii, ale ukládá se. U trvale štíhlého se naopak díky hladině flavonoidů mění na energii. Proč nám to ty zatracené bakterie dělají? Představuji si, že uvažují takto : máme spoustu tuku (tlustý člověk), nemusíme další spotřebovat, ale můžeme ho schovat na horší časy. A jak si tak štěpí, vůbec si nevšimnou, že už nejsme tlustí a "berou" nám flavonoidy dál. A my - při stejném přísunu tuku jaký má naše štíhlá kamarádka, opět tloustneme, protože tuk místo spotřebovávání ukládáme.

 

   Co s tím? Když vědci přepravili střevní bakterie myší normální konstituce do střev myší, které redukovaly váhu, tyto myši už po návratu k tučné stravě nepřibíraly. A naopak - přenesení "tlustých" bakterií do myší normální konstituce mělo za následek přibírání - pokud dostávaly tučnou stravu. Transfer bakterií asi nebude ta pravá cesta pro nás, ale dobrá zpráva je, že stejného efektu vědci dosáhli tím, že myším po dietě zvýšili přísun určitých flavonoidů a ony pak nepřibíraly ani při vysokotučné stravě. Z toho vyplývá, že přidáním flavonoidů do naší stravy bychom mohli zvýšit šanci na udržení váhového úbytku. 

   

   Oba flavonoidy, které izraelští vědci označili jako urychlovače metabolismu - Apigen a Naringen, jsou antioxidanty, o jejichž antiobezitních vlastnostech se vědělo už dříve. Možná proto pro vás nebude překvapení, že jejich největším poskytovatelem je z ovoce GRAPEFRUIT (32,64 mg naringenu v 100G dužniny růžového grepu).  Velmi vysoký obsah apigeninu má heřmánek (840 mg/100 g). Dále například petržel (225,93 mg/100 g ), řapíkatý celer (19,1 mg), máta (8,71 mg), pomeranče (15,32 mg) nebo rozmarýn (24,86 mg).

   O redukčních vlastnostech grapefruitu mě ostatně přesvědčila i jiná studie, tentokrát amerických vědců, kteří prokázali, že při podávání půlky růžového grepu třikrát denně zhubli dobrovolníci v průměru 1,6 kg oproti kontrolní skupině. To bych sice díky hořké chuti nedala, a taky si myslím, že nic se nesmí přehánět, ale jako důkaz mi to stačí.

 

   Vysoký obsah apigeninu a naringenu v běžně prodávaném ovoci, zelenině a bylinkách je důvod, proč mě zmíněná studie baví. Žádná chemie, žádné vnucování potravinových doplňků - místo toho něco, co je dostupné a nepopiratelně zdravé. Možná to bude fungovat a možná, že ne, ale v každém případě zvýšit příjem přírodních antioxidantů bude jedině užitečné. Vlastně jsem si díky této studii uvědomila, že ani jednu z uvedených potravin nejím nejen pravidelně, ale takřka vůbec (kromě pomerančů, samozřejmě). Petržel a máta pár snítek v létě, rozmarýn někdy na kuře, celer naposled asi před rokem, grep tak před deseti lety a heřmánek v dětství. Nic moc. Takže jsem dnes nelenila, skočila do obchodu a přinesla grep a udělám z něj grapefruitový nanuk. Z petržele a celeru nanuk dělat nebudu, i když bych zdaleka nebyla první, ale někdy příště vyzkouším heřmánek.

GRAPEFRUITOVÝ  NANUK

na cca 4 ks 50 ml nanuků

• 200 ml čerstvě vymačkané šťávy z růžového grapefruitu
• střik citronu
• 1 lžíce medu plus na doslazení podle vaší chuti 

- v ovocné šťávě důkladně rozmíchejte med, ochutnejte, případně doslaďte a směs zmrazte v nanukové formičce 

-pokud nemáte formičky, dobře vám poslouží například kelímek od jogurtu - vlijte do něj směs, nechte 30 min. mrazit a pak do předmražené směsi zapíchněte dřívko či lžičku a vraťte na mrazák

Poznámka k textu : Nejsem biochemička ani lékařka, text má informativní a nikoli návodný charakter. I přírodní potraviny mohou být kontraindikativní, např. grapefruit může změnit účinky řady léků, petržel není ve větším množství vhodná pro lidi s nízkým tlakem atd.

   

NANUK PRO SVATÉHO VALENTÝNA                             

         

   "Jak chceš oslavit Valentýna?" zeptal se včera mojí kamarádky manžel. "Nevím," odpověděla. "No počkej, jak nevíš?" nenechal se odbýt manžel. "Řekni mi, co bys chtěla, ať nejsi naštvaná, jako každý rok!" - To je přesně polovina důvodu, proč si na Valentýna moc nehraju. Pokud uděláte tu chybu a pod vlivem vzedmutých hormonů se v prvním roce vašeho vztahu rozhodnete oslavit svatého Valentýna se vším, co k němu patří, padnete do pasti, která se už nikdy nerozevře - budete ho muset slavit každoročně. Vynechání oslavy by ve vás i vašem partnerovi vzbudilo podezření, že s vaším vztahem není něco v pořádku, že už to není, co to bývalo, že vás už nemiluje tak jako dřív atd.atp. A je po romantice. Jediná výhoda svátku svatého Valentýna je, že na rozdíl od ostatních romantických oslav, jako je výročí seznámení či svatby, se vám nemůže stát, že byste na něj zapomněli. To vám usilovná masáž obchodních řetězců a reklam v televizi nedovolí. Což je druhá polovina důvodu, proč mě Valentýn moc nebere. Mám dojem, že původní legenda o starořímském knězi Valentýnovi, který navzdory císařskému zákazu oddával vojáky s jejich vyvolenými a byl za to údajně 14. února popraven, posloužila jen jako zástěrka pro povánoční tahání peněz z našich peněženek. Kdybych se narodila v některé anglosaské zemi, vnímala bych to nejspíš jinak, zbysnysování svátku přišlo patrně až s dobou, ale u nás rovnou bez tradice vypukla po revoluci prodejní vnucovačka a to se mi nelíbí. To ovšem neznamená, že bych svatého Valentýna negovala úplně, jen ho prostě neprožívám. Srdíčka, červená barva, rudé růže - jasně, to se mi líbí. A v pátek jsem od Filípka dostala krásnou Valentýnku, první v jeho životě, kterou napsal sám. Tak jsem si řekla, že zkusím dětem vyrobit valentýnské nanuky.

      Valentýnský motiv je jasný - červené srdíčko. Vzhledem k tomu, že používám jen přírodní ingredience, volba byla jednoduchá - jahody. Bílá barva kvůli kontrastu - smetana. Zbývalo už jen vymyslet, jak dostat jahodové srdíčko do vanilkovosmetanového nanuku. Přišla jsem na dva způsoby:

1. Pomocí vykrajovátka vyrobit zmrazené jahodové srdíčko, vložit jej do formičky, opatrně oblít smetanovou směsí a zmrazit

2. Vložit vykrajovátko do nanukové formičky, nalít smetanovou směs, zmrazit, vyjmout tvořítko a do srdíčkové "díry" vlít jahodovou směs

   Samozřejmě, že nejjednodušší by bylo jahodovou směsí nakreslit srdíčko jen na povrchu nanuku, ale chtěla jsem, aby srdíčko bylo při olizování nanuku stále patrné a aby tedy procházelo nanukem skrz. Pokud máte jen jedno vykrajovátko požadované velikosti a tvaru, bude vhodnější metoda zmrazeného srdíčka, protože si je můžete předzmrazit. Výroba jednoho trvá asi 20 minut, podle výkonu vašeho mrazáku. Ideální by byly silikonové formičky ve tvaru srdíčka na čokoládu, která mají dno a směs by z nich nevytékala, navíc by se s jejich pomocí dalo vyrobit najednou víc kusů. Dno vykrajovátka musíte něčím zajistit proti vytékání - já jsem rozválela kousek marcipánu, vykrajovátko jsem do něj zlehka zatlačila a po zmrznutí jahodové směsi jsem jej ze srdíčka zase sloupla.

JAK VYROBIT VALENTÝNSKÉ JAHODOSMETANOVÉ NANUKY 

cca 8 ks nanuků       

Budete potřebovat :   

• 8 ks mražených jahod nebo 5 ks větších čerstvých
• 1 - 2 lžíce cukru moučka - dle kyselosti jahod  

• 200 ml smetany ke šlehání
• 100 ml plnotučného mléka
• kousek vanilkového lusku (cca 2 cm) nebo 1/2 lžičky vanilkového extraktu
• 4 lžíce cukru

Jak na to :

1. Rozmixujte povolené jahody se lžící cukru, ochutnejte a případně doslaďte.
2. Pokud jste zvolili postup prvotního zmražení jahodových srdíček, připravte si vykrajovátko. Zajistěte jeho dno proti vytečení směsi - vtlačte vykrajovátko zlehka do rozváleného kousku marcipánu nebo do plátku jablka apod. Lžičkou vlijte do vykrajovátka jahodovou směs a zmrazte 15 - 20 minut. Vyjměte srdíčko, vraťte je do mrazáku a postup opakujte podle požadovaného počtu srdíček.
3. Mléko nalijte do menšího kastrůlku, přidejte semínka z 2 cm kousku vanilkového lusku a 4 lžíce cukru. Na středním ohni směs ohřívejte za stálého míchání, dokud se cukr zcela nerozpustí. Nechte vychladnout na pokojovou teplotu a pak směs smíchejte se smetanou.
4. Do nanukových tvořítek vložte jahodová srdíčka a opatrně je zalijte mléčnou směsí. Nechte hodinu mrazit, pak do tvořítek vložte dřívka a mrazte 4-6 hodin.
5. Pokud jste zvolili druhý způsob - vložte do nanukových tvořítek vykrajovátka, oblijte je mléčnou směsí a dejte do mrazáku na 30 - 45 min. Pak opatrně vykrajovátka vyjměte, dolijte jahodovou směsí srdíčka a vložte dřívka. Mrazte 4 - 6 hodin.

   A na závěr dnešního receptu nejkrásnější Valentýnka, jakou jsem v životě dostala ( nejen proto, že jsem vlastně žádnou jinou nikdy nedostala :-) 

NANUKY POMERANČOVÉ SE SMETANOU                          

   Někomu se může zdát kombinace pomerančů a smetany divoká, ale ujišťuji vás, že to funguje. Sladkokyselá chuť pomerančů skvěle ladí se sladkou smetanou, která navíc dodá nanukům příjemnou hladkost a měkkost. Pomerančová šťáva naopak nanuky odlehčí a díky vitamínům, které obsahuje, budete mít pocit, že pro sebe děláte něco zdravého a ještě si u toho užíváte. 

   Pomeranče jako základní ingredience pro výrobu domácích nanuků, sorbetu nebo zmrzliny jsou ale dobrou volbou i z dalších důvodů. Na rozdíl od manga, avokáda nebo třeba jahod jsou k dostání i v té nejmenší prodejničce v zapadlých Kotěhůlkách, a to téměř celoročně. Mají je rádi všechny děti a dospělého jimi taky neurazíte. Navíc patří ke spíše levnějším druhům ovoce a často se dají ve slevových akcích pořídit opravdu za pár korun. Je to prostě taková sázka na jistotu.

   A když jsme u těch korun - možná by bylo zajímavé spočítat, na kolik mě vyšla výroba jednoho pomerančosmetanového nanuku. Pomeranče jsem koupila ve vietnamském obchůdku v naší vesnici, takže žádná láce to nebyla, ale vzhledem k tomu, že Vietnamci obvykle nakupují v Kauflandu nebo Tescu zboží v akci a prodávají je pak s přirážkou, můžu doufat, že jsem se s cenou dostala jen lehce nad průměr. Dva středně velké pomeranče mě stály 16 kč. Šlehačku jsem naopak pořídila s předstihem v akci v Kauflandu za 13 kč a mléko tamtéž za 17 kč. A teď kalkulačka : 

• 2 ks pomerančů .........................16 kč
• 120 ml smetany .........................7,80 kč
• 60 ml mléka...........................cca 1 kč
• 62 g cukru..............................cca 1,50 kč

Celkem mě tedy osm menších nanuků o objemu 55 ml/kus stálo 26,30 kč. To nezní špatně - jeden pomerančovosmetanový nanuk mě vyšel na 3,20 korun! Když vezmeme v potaz průměrnou cenu průmyslově vyráběných nanuků, narvaných kdovíjakými éčky a určitě neobsahujících čerstvou ovocnou šťávu a neředěnou smetanu, je to bomba! Podstatně zdravější, chutnější a ještě levnější - co můžeme chtít víc?

   Při propočítávání nákladů mě napadla otázka, kolik šťávy se vlastně dá vymáčknout z kila pomerančů. Trochu jsem si zagooglovala a byla překvapená tím, jak moc - údajně - výnosnost závisí na použitém způsobu odšťavňování. No, ono to tak moc překvapivé není, jen jsem se nad tím nikdy nezamyslela. Podle Magazínu pro ženy  je rozdíl mezi odšťavňováním pomocí klasického obyčejného ručního lisu a elektrického lisu dvojnásobný a pomocí odšťavňovače dokonce trojnásobný. V konkrétních číslech je to 175 ml šťávy z 1 kg pomerančů ručním lisem, 375 ml elektrickým a dokonce 480 ml odšťavňovačem. Já zase až taková hospodyňka nejsem, pro pírko přes plot neskáču, takže kvůli dvěma pomerančům odšťavňovač vytahovat a pak půl hodiny mýt nebudu, ale při zpracovávání většího množství ovoce by se to určitě vyplatilo. V každém případě by se podle těchto údajů snížily použitím odšťavňovače náklady na pomerančové nanuky o dalších pět až deset korun, a to zní hodně dobře.

   RECEPT NA POMERANČOVÉ NANUKY SE SMETANOU

• 150 ml pomerančové šťávy ( pomocí ručního lisu z cca 2 ks pomerančů)
• jemně nastrouhaná kůra z jednoho pomeranče, nejlépe chemicky neošetřovaného
• 60 g cukru plus 1-2 lžíce podle kyselosti ovoce
• 120 ml smetany ke šlehání
• 30 ml mléka, nejlépe plnotučného a ještě lépe bio, farmářského nebo čerstvého

   JAK NA TO :

1. Kůru z důkladně vydrhnutého pomeranče rozmixujte s cukrem.
2. Smíchejte se šťávou, smetanou a mlékem. Dobře promíchejte, aby byl cukr dokonale rozpuštěný.
3. Směs ochutnejte a podle potřeby přislaďte (k tomu jsou určeny ony dvě lžíce cukru navíc). Chuť by měla být sladší, protože zmrazením se sladkost sníží. 
4. Nalijte do formiček a mrazte nejméně 4-6 hodin. 

Výtěžnost : cca 6 nanuků o objemu 55 ml tj. velikosti známého tvarohového nanuku Míša

   Děti jsou ve škole, ale protože chci dodržet tradici zakončování mých příspěvků jejich výrobky, přidám dnes dopis, který jsem včera dostala od Julinky (už umí skoro celou abecedu). Osobnější snad už víc být nemůže, ale na tenhle blog patří, protože bez mých dvou trpajzlíčků by blog nevznikl. Nanuky jsem začala dělat, když jsem pro děti hledala nějakou zdravou alternativu přeslazených a éčkovitých zmrzlin z továren. V jedné takové továrně jsem kdysi krátce pracovala a nechutné vzpomínky by vydaly na další samostatný příspěvek. Možná příště.

MEDOVÉ NANUKY S OŘECHY         

aneb "Les nás musí uživit."

   Můj tatínek je od přírody skromný a šetřivý člověk. Když jsme jezdívali do Jižních Čech za babičkou, pokaždé se cesta odehrávala v duchu jeho oblíbeného hesla : "Les nás musí uživit!" Když to říkal, smál se, ale nám bylo s bráchou jasné, že nás čeká několik zábavných zastávek. Jezdili jsme po okresních silnicích a nabídka byla víc než uspokojivá. Nejen les, ale i stromy kolem silnice, opuštěné aleje či kukuřičná pole. Třešně, blumy, švestky, borůvky, maliny, ostružiny a na podzim pokoutní paběrkování na zoraných bramborových polích. Pamatuji se, jak nás jednou honil hlídač výhrůžně mávající větví z třešně, protože ta alej nebyla tak úplně opuštěná. A jindy táta neodolal a zastavil u neoploceného jahodového pole. O hodinu později vysvětloval dvěma policistům, kteří zaparkovali vedle nás, že : "No, víte, tady dcerka měla chuť na jahodu." To jednotné číslo bylo fascinující i pro mne, natož pro policajta, který se nevěřícně podíval na mě a pak na dvacetilitrovou přepravku přetékající jahodami. Naštěstí další tátovo heslo : "K policajtům se musíš vždycky chovat uctivě, provinile a patolízalsky" slavilo úspěch - odjížděli jsme sice bez jahod, (policajti byli večer určitě od manželek náležitě pochváleni), ale taky bez pokuty. 

   Na naše kořistnické cesty si vzpomenu vždycky na podzim, když dozrávají ořechy. Nudné procházky vesnicí a podél řeky se rázem změní v napínavé výpravy. Víme už o nejméně deseti stromech rozesetých po okolí, ale nikdy si nejsme jistí, který strom letos bude dobře rodit, jestli nás někdo nepředběhne, kolik ořechů za noc spadlo. Pro děti je to úžasná zábava, protože na rozdíl od hledání hub je tady vždy úspěch zaručen - ještě se nestalo, že bychom přišli s prázdnou. Soutěží, kdo jich najde víc a pak vítězoslavně nesou úlovek domů a sypou je na váhu, aby věděly, jestli jich nasbíraly víc než včera. A já jsem šťastná, že mám zásobu čerstvých vlašáků na pečení a doufám, že ořechosběr má třeba i nějaký výchovný aspekt. 

   Z letošní, vlastně už loňské, úrody mi zbyla jen hrstka ořechů. Na pečení málo, na snězení jako když plivne. Ale jako posyp na nanuky poslouží skvěle. Abych na nanukování měla klid, dala jsem Filípkovi, našemu Mistru staviteli, za úkol vymyslet a vyrobit kuličkovou dráhu z lega. Bez obrázku, bez návodu a bez pomoci. Uvidíme, kdo bude mít dřív splněno.

MEDOVÉ NANUKY S OŘECHY - RECEPT

- na cca 7 menších nanuků si připravte :

• 200 ml  smetany ke šlehání
• 150 ml  plnotučného mléka
• malou špetku soli pro zvýraznění chuti
• 5-6 lžic medu
• 30 g nasekaných ořechů

POSTUP :

1. Nalijte šlehačku a mléko do vyšší misky.
2. Přidejte sůl a nejprve 4 lžíce medu. Metličkou míchejte, dokud se med zcela nespojí s tekutinou. Ochutnejte a podle potřeby přidejte další lžíci medu. Každý med má jinak výraznou chuť, proto je třeba jej přidávat postupně. Měli byste dosáhnout trochu vyšší sladkosti, než by vám chutnal med například v jogurtu, protože zmrazením se sladkost sníží. 
3. Do směsi vmíchejte nasekané ořechy nebo jimi posypejte hotový nanuk nebo je nechte čistě medovosmetanové.
4. Naplňte formičky cca 4 mm pod okraj a nechte v mrazáku nejméně 4 hodiny, ale nejlépe přes noc.

  Byla jsem samozřejmě rychlejší než Filípek. Vyndat z lednice, smíchat a nalít do formiček - pro pomalíky práce na deset minut. Filípek byl s legem hodný celou hodinu, ale na výsledek je hodně a oprávněně hrdý. Já bych to tedy v sedmi letech nezvládla vymyslet docela určitě.

MANGO NANUKY                                                                                                                                                                           

   Postavili jsme sněhuláka. Konečně napadl správně lepivý sníh, a tak jsme sobotní dopoledne strávili socháním letošního prvního sněhuláka v životní velikosti. Abych vyšla - když je ten víkend - vstříc prepubertálnímu smyslu pro humor našich dětí, udělali jsme sněhulákovi prsa a obdařili jsme ho jednoduchým jménem - Máma. Když jsme se zmrzlí, promočení a hladoví vrátili domů a já zamířila do kuchyně, zastavila mě Julinka překvapivou otázkou : "Máme nějaký nanuk?" Dostaly teplý čaj, teplou polévku a teplý oběd, a zatímco se hádaly nad kartami, já nad teplým kafem vymýšlela, jakým nanukem jim večer udělám radost. Chtěla jsem něco zdravého, nejlépe nabitého vitamíny, pro děti barevně lákavého a samozřejmě chuťově dokonalého. Moje volba padla na MANGO.

   Mango jsem pro sebe objevila teprve o letošních vánocích, když mi ho maminka při tradiční štěpánské návštěvě hodila do už beztak napěchovaného batohu. Nebyla jsem zrovna nadšená představou, že se kromě dárků a obrovské krabice nadpozemsky dobrého vánočního cukroví, jaké umí jenom maminka, budu tahat ještě s půlkilem něčeho, co nemám ráda. Ale slušné vychování velelo neodmítat a poděkovat. Večer jsem ho s nulovým očekáváním rozřízla a - naprosté nadšení! Jemná hladká struktura. Úžasná sladkokyselá chuť s kořeněným nádechem. Dokonalý ááách efekt. Sedla jsem k počítači a během pár minut jsem zjistila, proč mi dřív nijak zvlášť nechutnalo. Prostě jsem ho nenechala doma dozrát. Koupila jsem si ho, bylo tvrdé a bez chuti, a tak jsem si ho zase pár let domů nepřinesla. A přitom je to tak jednoduché. Stačí papírový pytlík, do něj vložit jablko a mango a dva až tři dny vyčkávat. Průběžně kontrolovat a když je mango na omak měkké, zblajznout ho.

   Mango na obrázku je už páté od vánoc, a protože mám obsesivní nutkání znanukovat všechno, co vidím, schovala jsem ho sama před sebou, abych z něj mohla vytvořit nebeskou zmrzlou pochoutku.

RECEPT NA NEBESKÉ MANGOVÉ NANUKY

• 1 díl manga, nakrájeného na kostky
• 1/5 dílu vody
• menší střik citronu, cca jedno zmáčknutí, jen pro doladění chuti
• cukr na doslazení (volitelné)

Postup :

• Nejdříve rozmixujte v mixeru samotné kostky manga, pak přidejte vodu, citronovou šťávu a případně trochu cukru a mixujte dohladka.
• Směs nalijte do forem a vložte do mrazáku nejméně na 4 až 6 hodin, ideální je mrazit nanuky přes noc.

Záměrně jsem neuvedla přesné míry a váhy, protože recept je tak jednoduchý, že umožňuje každému přizpůsobit si množství podle velikosti ovoce i podle velikosti tvořítek, které vlastní. Pro lepší představu uvedu množství ingrediencí na cca 5 nanuků o objemu 40 cl :

• 1/2 manga
• 50 ml vody
• lžíce cukru
• krátký střik citronové šťávy

   Už se nemůžu dočkat, až bude léto. Určitě mangové nanuky udělám znovu, protože v úmorném vedru jejich ovocná lehkost a osvěžující chuť určitě vynikne. Jen ten sněhulák už bude jenom hezkou vzpomínkou na jednu sněhovou sobotu....