Jedna ze čtenářek mi v reakci na můj včerejší recept na kiwi nanuk napsala, že ona rozhodně nějaké ovoce dovezené "bůhvíodkud" za zdravé nepovažuje a že raději dá dětem jablko, které bude tisíckrát zdravější, i když ho ani neumyje. Přiznám se, že mě tím nejdřív pobavila, ale pak jsem si řekla, že podobný názor má víc lidí a pro mě je to skvělá příležitost, jak :
a) vyjádřit své uznání lidem, kteří se nebojí napsat veřejně svůj názor tím, že zmíněné paní udělám recept na míru (jen ta jablka budou před použitím omytá)
b) napsat můj názor na dané téma
c) zadat dětem další úkol, který bude rozvíjet jejich kreativitu a můj klid na psaní
Nemyslím si, že jablka by byla nějak výrazně zdravější než exotické ovoce. Rozhodně ne ta, která leží v obchodě vedle inkriminovaného kiwi, ananasu nebo banánů. Kdyby jablka uměla mluvit, nejspíš by se v našich supermarketech česky s většinou jablek nedomluvila. A pokud český původ mají, tak opět z velkosadů, kde chemické postřiky jsou možná častější než déšť. Jistě, je tu varianta bio, dvakrát dražší, ale proč si za kvalitu nepřiplatit? Přestalo mi připadat smysluplné je kupovat po té, co jsem si přečetla, že u bio ovoce a zeleniny je vysoká pravděpodobnost výskytu plísní a bakterií. Takže, Hamlete, mám dát dětem chemii nebo nebezpečné mikroorganismy? Vzhledem k mé zkušenosti s chemickými postřiky v jabloňovém sadu bych měla hlasovat pro druhou možnost, přesto obvykle volím levnější a snadněji dostupnou variantu a s množstvím to nepřeháním. A když se mi naskytne příležitost, ráda si koupím bedýnku přímo od menšího pěstitele. Ale o nějakém mega přínosu jablek pro zdraví naší rodiny si iluze nedělám.
Jablka samozřejmě myji, ale těm obzvlášť velkým, krásným a červeným loupu i slupku. Nelogické? Před lety jsem byla pár týdnů pickerkou v jednom z nekonečně rozlehlých sadů nedaleko Hastings na Novém Zélandu. Naším úkolem bylo protrhávat stromy obsypané ještě nezralými jablíčky tak, aby na každé větvičce zbylo jen pár nejsilnějších jedinců. Zbylá jablka měla víc světla a živin a mohla hezky nakynout. Jednou, někdy i dvakrát týdně probíhali dlouhými řadami stromů šéfové jednotlivých úseků a křičeli, že máme okamžitě opustit sad. Na traktory táhnoucí cisterny nasedli pracovníci, kteří v ochranných oblecích vypadali jako kosmonauti. Pak se nad stromy objevil našedlý oblak - stříkali. Za půl hodiny bylo na našem úseku hotovo a my se vrátili ke stromům.
Když jsem poprvé vkročila do sadu, měla jsem nové běloskvoucí adidasky. Za následující měsíc zestárly o deset let. Popraskané, místy rozežrané, šedivé. Naše ruce na tom nebyly o mnoho lépe.
V třídírně a balírně jablek mi ani tak nevadila páchnoucí voda v ohromné nádrži, kde se jablka prala po transportu ze sadu, ale hlavním zdrojem nepříjemných pocitů bylo oddělení, ve kterém se jablka voskovala a leštila jako auta v myčce. Pak už se jen zabalila a šup na cestu.
Ta jablka byla prvotřídní. Tmavě rudá. Velká. Bez jediné vady na kráse. Křehká a šťavňatá. A já jich mohla sníst, kolik jsem chtěla. Za půl roku jsem jich snědla asi pět. Jako očitá svědkyně veškeré chemie jsem víc nemohla.
Nevím, jestli má teď ještě někdo chuť dělat jablkové nanuky, ale třeba máte kilíčko z babiččiny loňské úrody. Opět jednoduchý recept zachovávající autentickou chuť ovoce:
Na čtyři nanuky budete potřebovat dvě větší jablka. Jablka oloupejte, zbavte jádřince, nakrájejte a se střikem citronu, 1/5 hrnku vody a 3 lžičkami cukru nebo medu rozmixujte dohladka. Ochutnejte a podle kyselosti jablek doslaďte. Můžete oživit špetičkou skořice.
A kiwi? Ano, není to přirozeně tuzemská potravina. Nemáme šanci ani zjistit, v jakých podmínkách byly plody pěstovány. Jsou podtržené. Ale pořád jsou skvělým zdrojem vitamínů a umí být zatraceně dobré. A to platí i o citrusech a ostatním nepůvodním ovoci. Nevím, kolik zdraví škodlivých látek se mohlo dostat do dužiny, a ani nemám šanci to zjistit. Kdybychom šli do důsledku, museli bychom podrobit analýze každý kus ovoce, který se chystáme sníst. Včetně našich jablek, hrušek a třešní. Nemáme ani šanci zjistit, jak dlouho a jak důkladně musíme kupované ovoce drhnout, aby rizika kontaminace byla na nule. V USA před lety po propuknutí aféry s kontaminovanou slupkou melounů začala spousta lidí prát melouny v myčce na nádobí. A to vážně dělat nebudu.
Zatímco jsem psala, děti vymyslely a nakreslily v rámci zadání stolní společenskou hru. Filip se inspiroval svou oblíbenou (a podle mě naprosto stupidní) pc hrou Plants versus Zombies. Julinka svůj výtvor nazvala se vší skromností Skvělá hra. Jdeme hrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat