BRUSINKOVÉ NANUKY                                                                                                                                                                                                                                                                
 

   Brusinky mám ráda. Zavařené ke svíčkové omáčce. Sušené do bábovky, granoly anebo jen tak uzobávat. Limonáda z brusinkového bio sirupu. Jejich výrazná sladkokyselá chuť mě baví. Nejlepší na nich ale podle mého názoru není chuť nebo barva, nýbrž jejich léčivé účinky. V přírodní podobě jsou skvělou prevencí problémů s močovými cestami, s inkontinencí či prostatou. Ve vyšších dávkách, tedy ve formě extraktu, tobolek či kapslí je prokázána jejich schopnost vyléčit zánět močových cest v počátečním stádiu a zamezit chronickému onemocnění (mám vyzkoušeno).Jako významný antioxidant obsahují vitamíny C, A, B, třísloviny, flavonoidy a minerály. 

   Mě brusinky několikrát zbavily infekce a jednou iluzí.

   Ve firmě Mr. Apple, která je jedním z hlavních novozélandských pěstitelů a vývozců jablek, pracovali lidé z nejrůznějších koutů světa. Bylo nás tam pár Čechů, Poláci, Slováci, Maďaři, Němci a Francouzi, ale i Brazilci, Japonci, Číňané nebo Kanaďané. Ale nejvíc bylo novozélandských domorodců - Maorů. Líbila se mi jejich řeč, která mi připomínala mou dětskou představu o indiánštině, Haka (bojový maorský tanec), Waka (až 40 metrů dlouhé vyřezávané válečné kanoe), Ta mako (maorské tetování celého těla a zvláště obličeje), jejich symbolika i báje. Chutnala mi kukuřice uvařená ponořením do termálního jezírka a nechutnalo mi tradiční jídlo hangi, připravované v zemi (jáma,dřevěné uhlí, maso a zelenina a navrch hlína). A nelíbilo se mi víceméně zřejmé distancování se bílého obyvatelstva ( v mých očích potomků těch, kteří domorodcům vzali jejich zem) od Maorů. Asi po měsíci pobytu jsem se na to zeptala naší novozélandské kamarádky, jejíž prarodiče pocházeli z Polska. Zamumlala cosi o odlišné kultuře, a ačkoli jsem o ní věděla skoro vše, od zélandské vlajky vytetované na zadku (to není vtip), až po vyprávění o jejím osudu matkou opuštěného dítěte, o tomhle tématu zjevně mluvit nechtěla. Nechala jsem to tedy být. 

   O pár týdnů později si mi maorská spolupracovnice postěžovala na bolesti močového měchýře. Svou chatrnou angličtinou jsem jí vysvětlila, že mám v karavanu brusinkové kapsle a druhý den jsem jí je přinesla. Po týdnu jsem dostala chřipku a zůstala v kempu. Večer najednou před naší "zahrádkou" zastavila dvě auta, z nich se vyhrnulo asi deset Maorek. Začaly z aut vyndavat krabice po okraj naplněné potravinami. Když jsem protestovala, řekla Maja, že je to jejich tradiční zvyk, když je někdo nemocný a já jsem jí prý naopak brusinkami vyléčila její nemoc, takže je to i vyjádření díků. Než jsem se stačila vzpamatovat, byly pryč. 

   Byla jsem v šoku. A taky dojatá. Nebyla to moje kamarádka, jen známá, prohodily jsme spolu dosud jen pár (v mém případě kostrbatých) vět. A ona mi jen tak přinese nákup v hodnotě jejího dvoutýdenního platu. Byla jsem dojatá a cítila jsem se zavázána. Se slzami v očích jsem hledala, co bych jí na oplátku mohla dát. Nakonec jsem zvolila to, čeho jsem si považovala nejvíc - odvezla jsem jí půlmetrovou keramickou zahradní mozaiku, kterou jsem po večerech vyráběla asi tři týdny. Dnes se musím smát tomu, jak těžko jsem se se svým dílem loučila a zároveň, jak dobrý pocit jsem z toho daru měla. Po návratu do práce jsem se totiž dozvěděla, jak to s tím tradičním zvykem bylo ve skutečnosti. Její manžel se večer před její "darovací" návštěvou opil a zmlátil jejich syna tak, že syn skončil v nemocnici a manžel ve vězení. Aby vše dobře dopadlo a manžel se vrátil domů (!), bylo třeba dobrého skutku a obětního daru. Maja si vzpomněla na mě a mé brusinky, a tak jsem se na druhé polovině zeměkoule stala prostředníkem mezi domorodci a jejich božstvy. Jak to dopadlo nevím, protože Maja ani její dcera se už do práce nevrátily, jen doufám, že syn se uzdravil a manžel v tom vězení sedí dodnes.

BRUSINKOVÉ NANUKY - RECEPT                          

   Vzhledem k ročnímu období jsem zvolila sytější smetanový základ, ale pokud chcete, můžete smetanu nahradit řeckým jogurtem anebo mléčné výrobky nahradit jejich rostlinnými ekvivalenty. Nesířené sušené brusinky je možné koupit v bio prodejnách anebo v některém e-shopu se zdravou výživou. 

Na 4 nanuky o objemu cca 50 ml budete potřebovat :

• 100 ml smetany ke šlehání

• 100 ml plnotučného mléka

• 1 vrchovatou lžíci cukru nebo odpovídající množství jiného sladidla

• 30 g sušených kanadských brusinek nejlépe v bio kvalitě, alespoň hodinu předem namočených ve vodě     

Postup : 

1. Za stálého míchání ohřívejte na mírném ohni mléko se lžící cukru, dokud se cukr zcela nerozpustí. Odstavte.
2. Vlijte mléko do smetany a důkladně promíchejte. Ochutnejte a podle potřeby přislaďte. Výsledná chuť by měla být o trochu sladší, než by vám vyhovovalo u běžného zákusku, protože zmrazením se vnímání sladkosti sníží. (V této fázi se ale cukr bude rozpouštět hůř, proto je na doslazení vhodnější tekuté sladidlo nebo moučkový cukr).
3. Směs rozlijte do připravených nanukových formiček. Naplňte formičky jen cca do tří čtvrtin.
4. Slijte vodu z brusinek a pokud jste použili sířené plody, důkladně je propláchněte. Pak brusinky rozdělte do formiček. 
5. Pokud nemáte formičky s umělohmotnými držátky, dejte formičky (kelímky od menších jogurtů nebo pudinků) do mrazáku na cca 30 minut a pak do polozmrzlé hmoty vsuňte dřívko (lžičku). Mražte nejméně 4 hodiny.

 

   Poprosila jsem Julinku, aby mi místo profilové fotografie nakreslila můj portrét.

   Ten obrázek se mi hrozně líbí. Takhle krásná jsem sice nebyla ani ve dvaceti, ale je hezké, že si můžu myslet, že mě tak vidí moje dcera.