NEJRYCHLEJŠÍ A NEJZDRAVĚJŠÍ NANUK                         


                                                                       

   Před pár dny jsem se stala členkou facebookové skupiny Vaříme malým dětem. Maličko jsem se bála, že půjde o virtuální sešlost nesmiřitelných bojovnic za právo dětí nejíst čokoládu, nepít kupovanou šťávu a nehrát si s legem, protože je z plastu a ne ze dřeva. Místo toho jsem našla skupinu příjemných, normálních a pohodových maminek, které se snaží dát svým dětem na talíř něco zdravějšího, kreativnějšího a zároveň lákavějšího, než je v našich krajích - a nejen našich - zvykem. A právě tou kreativitou mě včera dostaly. Nic zlého netušíc jsem si otevřela facebook a hrozně se mi líbila fotka mrkvových koláčků jedné z maminek. To jsem ještě byla v klidu. O pár minut později jsem byla ohromená dokonalou fotkou cizrnových kuliček. Opět perfektní kompozice, struktura, barvy, ostrost. A dorazila mě další maminka s krásnou fotkou jahodovočokoládového dortu. Podívala jsem se na fotky mých nanuků a moje nálada rázem spadla na dno. Vlastně jsem se za ně začala stydět, přestože do té doby mi přišly vcelku ucházející. Žádná hitparáda, ale jako blogová ilustrace dobrý. Teď jsem je viděla v úplně jiném světle a bylo mi jasné, že se kvalitou blíží fotkám holek z Vaříme malým dětem asi jako se moje hraní tenisu blíží hře Martiny Navrátilové (někdy se do míčku trefím). Nejdřív jsem propadla těžké malomyslnosti. Skončím s blogem. Nechám nanuky fotit Julinku jejím dětským foťákem a budu to pod fotkami uvádět a bude to působit jako záměr. Fotky bude pořizovat moje kamarádka, která prošla několika kurzy umělecké fotografie (ta bude mít radost). Pak mi došlo, že jako obvykle mám naprosto špatný přístup a zaměňuji inspiraci za deprimaci. Neskončím s blogem, nanuky nebude fotit Julinka ani kamarádka a nekoupím si nový foťák (foťákem to není). Budu se prostě snažit dělat lepší a zajímavější fotky! A začnu s tím hned.

 

   Podívala jsem se do ledničky, co by se dalo znanukovat. Potřebovala jsem něco rychlého na přípravu a zároveň něco, co se nebude muset zmrazovat obvyklých 4 - 6 hodin. Při pohledu na mísu s ovocem jsem si vzpomněla na mraženou pochoutku, kterou jsem před časem zahlédla kdesi na internetu. A bylo rozhodnuto - budu dělat mražené kiwi a za dvě hoďky můžu fotit.

   Pochybuji, že existuje jednodušší a rychlejší recept na nanuk. A zdravější. V jeho nejčistší podobě si vystačíte s jedním nebo dvěma kiwi a nanukovým dřívkem, klacíkem nebo lžičkou. Kiwi oloupete, odkrojíte konce a zbylý váleček napříč rozkrojíte na tři zhruba centimetrové plátky. Opatrně zapíchnete dřívko a dáte zmrazit. Vegani, dietáři a maminky nejmenších dětí, kterým ještě nechtějí dávat čokoládu, mají za hodinku dvě hotovo. Jen vytáhnou z mrazáku, nechají pár minut kiwi povolit, aby bylo měkké, a mají v horkém letním dni stoprocentně zdravý (bez cukru) a osvěžující nanuk. Ostatní je mohou popostrčit do světa gurmetů polevou z kvalitní hořké nebo mléčné čokolády. Já jsem použila 70% hořkou čokoládu Lindt, protože ji u nás v tabulkovém skupenství nikdo nejí. (Nevím, čím to je, ale zvláště já s Filípkem bychom z hořké čokolády nedokázali sníst ani půlku čtverečku, a když ji rozpustím na polevu, chutná nám.) Pro děti by se ale hodila víc mléčná čokoláda, protože sladkost ovoce se zmrazením trochu sníží a mléčná čokoláda by dodala větší chuťovou rovnováhu. Ze stejného důvodu je důležité vybrat pro zmrazení co nejzralejší kiwi (to platí i pro banány, které se dají zmrazit a namočit do polevy stejným způsobem).

   S focením to opět dopadlo bledě. Připravila jsem si ubrus se zajímavým vzorem, plátky kiwi a mísu z jakéhosi cizokrajného dřeva, a šla aranžovat na zahradu, abych využila přirozené světlo. Jenomže jsem si nevšimla, že se venku mezitím zvedl příšerný vítr. Ubrus vlál na stole a kdykoli jsem zvedla foťák k očím, připlácl se některý z jeho cípů na nanuky. Čokoláda se díky rozdílu teploty ovoce a vzduchu začala nevzhledně opocovat, takže mezi odhrnováním ubrusu jsem nanuky musela opatrně otírat ubrouskem. Samozřejmě, že se opocovaly i zespodu, klouzaly po sobě a odmítaly respektovat aranžmá. Buď sklouzly samy nebo je shodil vlající ubrus nebo moje ruka při otírání. A do toho všeho bylo potřeba pracovat rychle, protože ovoce se rozmrazovalo a pokud nechci pak dávat dětem několikrát zmrazené a rozmrazené nanuky, mám jen jeden několikaminutový pokus. No, zahrada si vyslechla několik sprostých slov a fotky jsou takové, jaké jsou. Příště to bude lepší. Možná.

   Děti vytvořily speciální nanuky. Jejich výroba byla taky velice rychlá, ale mají drobnou nevýhodu - nejsou jedlé.